Pokud by se pořádala soutěž o nejoblÃbenÄ›jÅ¡Ãho domácÃho mazlÃÄka v historii, pak by se koÄky bezesporu umÃstily na pÅ™ednÃch pÅ™ÃÄkách. V mnoha kulturách byly dokonce uctÃvány, a nenà divu. Pro naÅ¡e pÅ™edky mÄ›lo jejich vlastnictvà mnohé výhody.
Â
Zde vÅ¡ak vyvstává otázka, jak se nám je vlastnÄ› podaÅ™ilo domestikovat. Když se totiž podÃváme na staré malby, zjistÃme, že ty tehdejÅ¡Ã jsou v podstatÄ› k nerozeznánà od tÄ›ch dneÅ¡nÃch. ZatÃmco psi tedy proÅ¡li velkou promÄ›nou, koÄky zůstaly stále stejné. Jak jsme k nim tedy pÅ™iÅ¡li?
Â
Â
OdpovÄ›Ä je ta, že my jsme nepÅ™iÅ¡li ani tak ke koÄkám, jako spÃÅ¡e koÄky pÅ™iÅ¡ly k nám. A tÃm důvodem bylo, jak je obvyklé, jÃdlo. V lidských sýpkách se totiž shromažÄovali z pochopitelných důvodů hlodavci, což je jednou z hlavnÃch koÄiÄÃch koÅ™istÃ. Nenà tedy divu, že se koÄky stahovaly ke snadnému zdroji potravy.
Â
Netrvalo dlouho a lidé si vÅ¡imli, že když se okolo sila potulujà tato zvÃÅ™ata, hlodavců najednou velmi rychle ubude, a zniÄeno tak bude mnohem ménÄ› potravy. Velmi brzy si také vÅ¡imli, že myÅ¡i, krysy a dalÅ¡Ã jsou loveny právÄ› koÄkami, a to s velkou úspěšnostÃ. Dali si tedy dvÄ› a dvÄ› dohromady a dospÄ›li k závÄ›ru, že mÃt tyto malé Å¡elmy v blÃzkosti skladu potravin má velké výhody.
Â
Â
Rozhodli se tedy, že se je tam budou snažit udržet, pÅ™edevÅ¡Ãm pak tÃm, že jim nabÃzeli potravu a vodu i v Äasech nouze. Dohoda zkrátka znÄ›la: „Vy budete lovit myÅ¡i, které pak můžete i snÃst, a my vám za to poskytneme potravu, když jà budete mÃt nedostatek, vodu a úkryt“. Nenà divu, že koÄky souhlasily.
Â
V té dobÄ› si také zaÄaly vytvářet pozitivnà vztah k lidem. ProspÃvaly totiž lépe, pokud se k nim nebály pÅ™iblÞit a vzÃt si od nich jÃdlo. ZaÄaly tak postupnÄ› ÄlovÄ›ka vidÄ›t jako pÅ™Ãtele a pomalu se uÄily s nÃm komunikovat.
Â
Tak dorážÃme až k dneÅ¡nÃm koÄkám, které nám v podstatÄ› dávajà tu samou službu. Mnohé jsou vÅ¡ak dnes chovány ÄistÄ› jako domácà mazlÃÄci, což vyhovuje obÄ›ma stranám.